Trinity

Padlý anděl, nebo svatá trojice? 

Může se zdát, že článek o prvním jaderném testu s názvem Trinity, který jsem se rozhodl napsat zcela nekoresponduje s oblastmi, kterým se RuniverzuM věnuje. Ačkoli se provázanost může zdát velmi vzdálená, troufám si říci, že opak je pravdou. Pojem Trinity je velmi rozsáhlý a dotýká se širokého spektra oblastí. Nejzajímavější oblastí z pohledu Runiverza je pak "vedlejší produkt" prvního jaderného testu.  

O Trinity

Trinity v překladu "trojice" bylo označení pro první testovací jaderný výbuch provedený spojenými státy americkými během druhé světové války, konkrétně 16. července 1945 v Novém Mexiku. Exploze se rovnala výbuchu 20 kilotun trinitrotoluenu. Sázky na ničivost přihlížejících pozorovatelů začínaly od úplné nuly, přes vítězných 18 kilotun až po zničení celého Nového Mexika a apokalyptického zapálení atmosféry a poté vzplanutí celé planety Země. Leč byl apokalyptický scénář kalkulován, jako téměř nemožný, jeho byť sebemenší připuštění znamenalo, že tato cesta k technologickému pokroku lidstva nebyla, tak úplně pod kontrolou. Nabízí se zde otázka, je lidstvo schopno kontinuálního pokroku bez rizika sebedestrukce?

Na základě poznatků z testu byly zkonstruovány pumy Little Boy a Fat Man, které byly shozeny na japonská města Hirošima a Nagasaki 6. a 9. srpna 1945. Jako štěpný materiál ke spuštění řetězové jaderné reakce bylo použito plutonium. Plutonium (Pu) je šestý člen z řady aktinoidů, druhý transuran, radioaktivní, řetězovou reakcí štěpitelný, toxický kovový prvek, připravovaný uměle bombardováním uranu (rozbití jádra nestabilního atomu vniknutím cizí částice (většinou neutronu) za uvolnění energie) v jaderných reaktorech.

Vedlejší produkt Trinity a jeho vznik

Plutoniové jaderné zařízení bylo umístěno na 20 metrů vysokou ocelovou věž (což mělo simulovat, výbuch bomby ve vzduchu při shození z letadla). V 05:29:21 (± 2 sekundy) místního času došlo k řízené explozi. Po výbuchu zůstal kráter cca 1, 4 metrů hluboký             a 80 metrů široký. Povrch v této oblasti byl převážně písčitý, což hrálo významnou roli při formování vedlejšího produktu testu - Trinititu (také Atomsit nebo Atomit). Trinitit - sklovitý zbytek, který zůstal rozesetý v okruhu asi 300 metrů kolem kráteru. Barva roztavených materiálů vzniklých při jaderných explozích závisela na obsahu materiálu v půdě a na zařízení, které se při výbuchu vypařilo. 

Zelená barva je typická barva Trinititu z minerálů přítomných v písku/zemině v okolí testovací oblasti. Vzácná forma červeného Trinititu je zbarvena měděnými elektrickými kabely, které byly součástí zařízení gadget, a někdy je přítomna roztavená kovová měď. Jiná vzácná forma Trinititu je zbarvena černě z částí ocelové portálové věže, která zavěšovala zařízení "Gadget", a někdy se v ní vyskytuje magnetismus.

Formování Trinititu

Rázová vlna v prvním momentě výbuchu rozdrtila horniny pod věží, stlačila zeminu a vytvořila kráter. Následovala vzpruha půdy, která vyvrhla materiál z kráteru směrem vzhůru. Roztavená hmota je vyvržena při nízkých úhlech, tímto způsobem vznikly některé Trinitity (např. tvar činky a stuhy). V ohnivé kouli cirkulují horké plyny (teplota kolem 8 149°C) vypařené horninové půdy a radioaktivní částice. Vypařené materiály se ochlazují a padají dolů jako roztavené kapky nebo koule Trinititu. Roztavený Trinitit se v loužích sesouvá do země. Horní povrch se taví, spodní povrch si zachovává tvar koulí. Plyny unikající z roztaveného Trinititu zanechávají v materiálu bubliny nebo dutiny.

Kam zařadit Trinitit?

Trinitit je nazýván sklovitým zbytkem. Když pomineme podobnost s dalšími sklovitými zbytky, které vznikly po výbuchu jiných atomových testů či bomb nabízí se přirovnání k tektitům, impaktitům či metamorfovaným horninám. Zásadním odlišením od tří uvedených skupin je fakt, že Trinitit vznikl činností člověka. Je to ve své podstatě antropogenní horninový materiál. Samozřejmě nelze vyvrátit podobnost některých faktorů při utváření materiálu, jako je vysoký tlak a teplota. Ovšem ne v takto extrémních hodnotách. Další odlišností je objev ve vzorku červeného Trinititu. Obsahuje dosud neobjevený komplexní kvazikrystal, nejstarší známý člověkem vytvořený kvazikrystal, který se skládá ze železa, křemíku, mědi a vápníku. Obsahuje také nepatrné množství izotopů plutonia.

Určitou podobnost bychom mohli najít také na naší přirozené družici - Měsíci. Geologie Měsíce zahrnuje mnoho hornin vzniklých jedním nebo více velkými impakty, ve kterých se nachází stále více těkavých prvků v menším množství, čím blíže jsou k místu dopadu, podobně jako je rozložení těkavých prvků v Trinititu.

Trinitit a radioaktivita

V současné době, 77 let od jaderného testu Trinity je manipulace zcela bezpečná. Pokud Trinitit nerozbijete, protože se z něj může uvolňovat prach nebo malé částice, které by se neměly jíst ani vdechovat. Doporučuje se si po manipulaci s ním umýt ruce. Trinitit je mírně radioaktivní, ne však více než věci, se kterými člověk přijde do styku v běžném životě. Pro představu, více radiace získáte při stání venku ve dne.

Dostupnost Trinititu

Krátce po skončení druhé světové války si návštěvníci místa výbuchu začali sklovitých zbytků všímat. Sklo se sbíralo jako suvenýr a používalo se dokonce i ve šperkařství. Za tímto bizarním faktem stálo přesvědčení lidí, že Trinitit je pouhý roztavený písek od přímé sálavé tepelné energie oné ohnivé koule při explozi. Nevědomost hříchu nečiní a proto po uzákonění zákazu sběru materiálu z místa exploze, je zcela legální dříve nasbíraný Trinitit vlastnit a také jej obchodovat. Trinitit je velkou sběratelskou lahůdkou, představuje ovládnutí atomu lidstvem, velký technologický pokrok a start závodů v jaderném zbrojení.

Institut SETI, který se snaží najít a zkoumat známky inteligentního života jinde ve vesmíru, v roce 2021 uvedl, že Trinitit má být zařazen do jejich knihovny předmětů spojených s "transformačními momenty", které by mohly zajímat inteligentní mimozemské civilizace.

Mgr. Radek Šrejbr, 29. 12. 2022