Mars je čtvrtá planeta sluneční soustavy, druhá nejmenší planeta soustavy po Merkuru. Byla pojmenována po římském bohu války Martovi. Jedná se o planetu terestrického typu, tj. s pevným horninovým povrchem pokrytým impaktními krátery, vysokými sopkami, hlubokými kaňony a dalšími útvary. Má dva měsíce nepravidelného tvaru nazvané Phobos a Deimos. 

Olympus Mons (Hora Olymp) je nejvyšší známá hora sluneční soustavy, která se nachází na povrchu Marsu v severozápadní části oblasti Tharsis. Jedná se o klasickou štítovou sopku, která má na vrcholku několikanásobnou kalderu. Ční se svojí výškou 27 km nad nulovou nadmořskou výškou Marsu (zhruba 21,5 km nad gravitačním povrchem Marsu. 

Valles Marineris (Údolí Marineru) - pojmenované po sondě Mariner 9, která jej v roce 1971 poprvé nasnímala, je největší známý systém kaňonů ve sluneční soustavě nacházející se na planetě Mars.

Údolí Marineru se vine přes více než šestinu obvodu rovníku planety východně od rozsáhlé sopečně-tektonické oblasti Tharsis. Průměrná šířka je okolo 200 km, ale místy může dosahovat až 500 km. Svahy se zařezávají do hloubky až 10 km.

Marsovské meteority 

1, 3 mld. až 170 mil. let. Meteority původem z planety Mars jsou označovány jako SNC. Zkratka je odvozena od míst, ve kterých byly tři hlavní zástupci této skupiny meteoritů nalezeny.

• Shergotty - Indie, 25. srpen 1865, 5 kg
• el-Nakhla - Egypt, 28. červen 1911, 10 kg
• Chassigny - Francie, 3. říjen 1815, 4 kg

Zpočátku bylo jasné pouze, že SNC meteority mají vulkanický původ a pochází z tělesa, které bylo relativně nedávno vulkanicky aktivní. 

Průlom nastal při studiu meteoritu Elephant Moraine 79001, který byl objeven v roce 1979 v Antarktidě. V meteoritu bylo objeveno malé množství plynu, který zůstal zachycen v bublinkách vznikajících při tuhnutí lávy. Složení bylo chemicky shodné s tím, jenž objevily sondy Viking v atmosféře planety Marsu. Marsovský původ SNC meteoritů byl všeobecně akceptován až v průběhu 80. let. 

Vedle tří hlavních skupin, byly na povrchu Země nalezeny dvě další podskupiny. Orthopyroxenit a bazaltové brekcie. 

 Dělení:

• Shergottit
• Nakhlit
• Chassignit

- Orthopyroxenit

- Bazaltová brekcie 

Asi 82 ​​procent marťanských meteoritů jsou shergottity a příbuzné horniny obsahující majoritně pyroxen (augit, subkalcie augit, pigeonit a/nebo ortopyroxen), olivín (FazA-en) a maskelynit nebo plagioklas (Abso-s0), minoritně oxidy (magnetit, titanomagnetie, wivöspinel, ilmenit, chromit, hercynit, baddeleyit), fosfáty (merrillit, chlorapatit) a sulfid (pyrhotit, pentlandit) a některé pozdní fáze (oxid křemičitý, pyroxferroit, fayalit, hercynit a ferro-kaersutit). 

Asi 9 procent marťanských meteoritů jsou nakhlity obsahující majoritně augit, subkalcik augit, olivín a mesostázi a minoritně až doplňkově pigeonit, ortopyroxen, plagioklas, K-živec, oxid křemičitý, titanomagnetit, ulvöspinel, rutil, magnetit, hercynit. chlorapatit, merrillit, pyrhotit, pyrit, markazit a chalkopyrit. 

Asi 1 procento marťanských meteoritů jsou chassignity obsahující ≥ 90 % obj. olivínu a minoritně ortopyroxen (F gWo3), pigeonit, augit, plagioklas, sanidin, chromit, chlorapatit, troilit, pentlandit, ilmenit, rutil, baddeleyit, kaersutitický amfibol, biotit a flogopit. 

Asi 7 procent marťanských meteoritů je klasifikováno jako polymiktní brekcie. Skládají se ze smíšené litologie a mají různé odlišnosti, které můžeme sledovat u ostatních marsovských meteoritů. 

Mezi marťanskými meteority byly také nalezeny dva pyroxenity: ALH 84001 (majoritně obsahuje ortopyroxen, minoritně chromit, maskelynit, augit, apatit, pyrit a uhličitan) a NWA 2646 (majoritně obsahuje pigeonit, augit, olivín a maskelynit, minoritně oxidy, fosfáty a sulfidy).

Marsovské meteority obsahují také mnoho vysokotlakých fází produkovaných během vymrštění marsovské horniny z povrchu.